Chci se tam podívat.. k moři

22. října 2015 v 15:33 | Eli_Kli (Elicek) |  Povídky
Mám tady druhou povídku a to zase zkopírovanou ze starého blogu :D

Psala jsem to už docela dávno takže se za gramatické chyby omlouvám...

"Hm… ten příklad z matiky je strašně těžkej…."Postěžovala si v duchu Marmii, když viděla před sebou číslo: 1170:80 =
…… Ach jo… počkat… už vím je to 14 zb. 30. Jo a to další je… Super mám hotovo (konečně.)

"Mami" Ano zlatíčko? Prosím tě, nemohly bychom k moři, mě to tam strašně láká a jede tam Genda s Elou, prosím…
"No dobře" odpoví maminka "vím, jak máš ráda mušle." Tak se Marmii vydá s úsměvem do školy.
Když jí vyučování uplyne jako voda, tak si Marmii všimne, že její maminka kráčí smutně po ulici a Marmii vůbec nevidí. Když na ní Marmii zavolá, tak se maminka nejdřív poleká, ale potom ukáže úsměv a říká Marmii "Ale nic miláčku" (ehm, polk) "nic." Marmii ví, že je s mamkou něco v nepořádku a tak večer vyslechne rozhovor, který vedou maminka s tatínkem. Marmii slyší jen každé páté slovo, ale není tak hloupá, aby si to nedokázala vše spojit.
Marmii nemůže věřit svým uším, protože slyší, že se její rodiče baví o tom, že maminka ztratila práci (ona totiž pracovala v bance, ale ta banka dnes zkrachovala) a také slyší, že už nemají peníze na prázdniny jejích snů. Marmii nemůže bohužel plakat, protože by jí uslyšeli rodiče, ale potichoučku se odplížila k pokoji a tam potichu brečí a v duchu si říká: " Ach jo a já jsem se těšila, že poprvé pojedu na prázdniny k moři a dokonce i s letadlem a s mojí nejlepší kámoškou a ono tohle, mé nejlepší prázdniny a prázdniny snů jsou zničeny!" (Bééé) Za chvíli slyším klepání na dveře, otřu si slzy nastavím
(falešný) úsměv a dám si do uší sluchátka jako by nic.
Mamka už se smutným úsměvem stojí ve dveřích a já si vyndám sluchátka a zeptám se, co se jí stalo. Maminka mi vysvětlí to, co sem slyšela, když jsem byla schovaná za schody. Já jí jen odpovím falešný "Ach jo", a že se nic neděje. Maminka mi je ještě řekne, abych si to moc nebrala a že mě za pět minut čeká na večeři (je moje nejoblíbenější jídlo palačinky s jahodami čokoládou a šlehačkou). Zítra se probudím brzo ráno (šest a já normálně stávám v sedm), sednu si na postel a začnu si psát s Gendou a Elou. Píšu jim, že nemůžu k tomu moři a, že maminka přišla o práci atd. Holky mi zase píšou, ať to tak nenechám a, že mám mamince k narozeninám (které má už pozítří) sehnat práci.
Odpovím jen, že se budu snažit.
Hned další den šla Marmii do té banky. Uviděla, že na bance se skvěl už jiný nápis a to "restaurace u Clanda", kde hledali nějakou číšnici. Marmii hned věděla, že to bude to nejlepší pro její maminku, protože jednou viděla, že maminka v té bance (když byla u ní v práci) musela zaskočit do sámošky, kde měla večerní sněmu. Dělala tam číšnici a moc jí to šlo. Hned další den (protože ten minulí měli zavřeno), se Marmii vydala do restaurace. V restauraci se pan Lunda (ředitel restaurace) zeptal Marmii, co potřebuje. Marmii mu vše vysvětlila, že její maminka teď hledá práci a, že ona by ráda k moři. Potom se Marmii s ředitelem domluvila, že pan ředitel (Lunda) vystaví mamince papír, ve kterém bude napsáno, že byla přijata do práce. Potom se ještě Marmii zeptala kolik bude mít maminka plat za měsíc.
Lunda jí řekl, že přes 30 tisíc za měsíc s odměnami (za pracovitost) i 35 tisíc. Marmii se rozloučila, vzala si papírek a s rozloučením odešla. Potom jdu ihned domů, protože mamka přijde za čtvrt hodiny domů a táta už pro ni přichystal oslavu (ještě mu musím, ale pomoci s výzdobou). Mamka přijde domů a táta (jako malý se učil na trubku) jí zahraje takové to TRAMTADÁ TRAMTADA DÁ (doufám, že víte co myslím). Potom následovalo (říkám v kostce) blahopřání (táty přednes), něco jako: Milá Mirando, my s Marmii ti přejeme vše nejlepší ke tvým třicátým pátým narozeninám….. no atd. Potom následoval dort, oslava a potom nakonec konečně dárky. Byla jsem tak natěšená, že se mi úplně klepala kolena (kdo by nebyl, když díky tomuhle dárku získá ty nejlepší prázdniny!). Když maminka otevřela můj dárek (zabalený v ozdobném papíru), rozsvítily se jí oči, začala lapat po dechu, objala mě (že, mě mále umačkala) a začala mi dávat pusy atd. (prostě trapas). Potom papírek ukázala tátovi a to samé v bledě modrém, ale v menším měřítku nastalo znova jako u maminky. Nakonec mi maminka udělala moje druhé nejoblíbenější jídlo (boloňské špagety) a nakonec mě ještě vzala do cukrárny, kde mi koupila zmrzlinový pohár (mňam).
Potom jsem mohla jít trochu pozdě spát a k tomu jsem se mohla dívat na svůj oblíbený seriál (Mořské víly). Když jsem se jich zeptala "Proč?", řekli mi jenom, že je dneska sobota, takže se můžu koukat dlouho na televizi a potom být ještě chvíli na PC, ale já jsem věděla, že je to doopravdy kvůli tomu papírku. Víkend mi uběhl jako voda a nastalo pondělí, na které jsem se strašně těšila protože: jsem mohla říci kámoškám, že jedu s nimi (včera mi to totiž dovolila maminka) k tomu moři, že je maminka zase šťastná a že má práci, že jsem měla k snídani zase palačinky s čokoládou, jahodami a šlehačkou a hlavně, že dneska je vysvědčení a že zítra jsou prázdniny!

Na vízo (vysvědčení) jsem dostala samé jedničky. Potom jsem nastoupila do školního autobusu a povídala jsem si s holkami (Elou a Gendou), jak to bude boží strávit celé prázdniny s nimi a hlavně u moře. Také, že spolu všichni zajedeme na nákupy za odměnu, protože holky získali také samé jedničky a že mi potom musejí pomoci balit, protože jsem nikdy nebyla u moře a že já potom pomůžu na oplátku jim. Tak jsme se vydali do nákupáku (nákupního centra), kde jsme koupili vše potřebné k moři. Ručníky, lehátka, slunečníky, opalovací krémy, plavky atd. Když jsme přišli k nám domů (obtěžkány spoustou tašek), tak jsem si zabalila. Potom jsme šli k Ele a potom k Gendě (tam jsme dělali to samé co u nás, balili, jsme si).
Nakonec jsme tento (SKVĚLÍ) den zakončili u nás přespáním. Ráno jsem skoro nemohla dýchat, ale vzala jsem si kufr (holky je měli u nás, takže si je vzali taky) a odjeli jsme na letiště (i s mými rodiči, také s Elinými rodiči i s Gendynými rodiči). Když jsme nastoupili do letadla, tak jsme si vytáhly tablety a rodiče notebooky. Já se občas podívala z okna, ale ostatní jsem nesledovala. Když jsme dorazily do Itálie a rozbalili si věci v pěti hvězdičkovém hotelu, tak jsem se nadechla mořského vzduchu a začala psát tohle. Jestli jste to ještě nepochopili, tak vám řeknu jednu věc: PRÁVĚ JSTE TO DOČETLI……..




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 22. října 2015 v 15:47 | Reagovat

NENÍ TO KOMENTÁŘ K POVÍDCE!
Chceš teda udělat ten desing?Napiš mi do mailů(Super-web@email.cz) jak by měl desing vypadat a pošli mi s tím i heslo.Ráda ti desing udělám:-)

2 elikli elikli | Web | 22. října 2015 v 15:52 | Reagovat

[1]: Už jsem se rozhodla jsem s tímhle v celku spokojená jinak díky za snahu :)

3 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 22. října 2015 v 15:52 | Reagovat

[2]: Ok,ale jsem ti k dispozici:-D

4 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 22. října 2015 v 15:53 | Reagovat

[2]: To písmo je malé!

5 elikli elikli | Web | 22. října 2015 v 19:43 | Reagovat

[4]: ?????

6 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 23. října 2015 v 13:37 | Reagovat

[5]: Promiň nějak mi to blblo:-D

7 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 24. října 2015 v 18:32 | Reagovat

To je moc pěkná povídka!  Sice taková předvídatelná, ale moc úsměvná a Hezky jsem si u ní odpočinula. :)

8 elikli elikli | Web | 24. října 2015 v 20:45 | Reagovat

[7]: Děkuji :))

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. října 2015 v 21:00 | Reagovat

Taková pravá sluníčková povídka, hrozně se mi kvůli ní zachtělo k moři :-)
Zbytek tohoto komentáře ale nebude právě milý, takže se omlouvám, chci ti jen pomoct. Tak pro začátek - rozděluj text na odstavce. Takto se to příšerně čte.
Zadruhé, je to také kvůli čtivosti, ale každá přímá řeč se píše na nový řádek.
A zatřetí, dávej si pozor na opakování jmen. Někdy to nahraď zájmenem nebo jiným pojmenováním pro postavu (dívka, holka...).
A začtvrté, v povídkách většinou závorky nevypadají dobře. Když už tam musí být, nahradila bych je pomlčkou.
Je toho více, co musíš zlepšovat, ale myslím, že toto pro začátek stačí. Uvidíš, jak tvůj příběh vykoukne, protože talent rozhodně máš!

10 elikli elikli | 28. října 2015 v 12:15 | Reagovat

[9]: Děkuji...
Samodřejmě, že tam jsou nedostatky.
Tuto povídko jsem psala v páte třídě a to jsem nebyla žádná "spisovatelka"
Jinak děkuji za koment příště si na to dám pozor :))

11 anonim mk anonim mk | E-mail | 5. listopadu 2015 v 17:36 | Reagovat

Ahoj,
je to úžasný a ten konec vtipný vtipný XD.
Napíšeš ještě něco???
MK XD

12 elikli elikli | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:38 | Reagovat

[11]: Nwm :D

13 anonim mk anonim mk | 5. listopadu 2015 v 17:39 | Reagovat

jj jj XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama